♥ Love ♥

Černé a purpurové-doteky a pohled

Kapitola 1

                                 




                           ČERNÉ A PURPUROVÉ-DOTEKY A POHLED


Ryuu procházel školním areálem a přemýšlel o dnešním dni.Už dnešní ráno bylo jiné než obvykle. Neprobudil se ve 3 ráno a nemusel si brát léky. To ho hodně zmátlo, bez léků se neobešel, už více jak dva roky. Když se šel nasnídat,zjístil,že si majordomus prozpěvuje. Hleděl jako spadlý z višně. Jejich stará kuchařka mu udělala k snídani toust s malinovou marmeládou a přitom se na něj vlídně smála "Jak jste se dnes vyspal,mladý pane?" Ryuu zvedl ke kuchařce tvář a usmál se na ni " Vztával jsem před půl hodinou." " Mladý pane, opravdu?" na potvrzení svých slov přikývl. Kuchařka k němu přišla, objala ho a řekla " Zato si zasloužíte něco speciálního. Co takhle vaši oblíbenou čokoládobanánovou roládu?" a šibalsky na něj mrkla " No na tu mám chuť, už šíleně dlouho.Budu poctěn, když ji pro mě uděláte." a oplatil ji její úsměv. Dal jí pusu na tvář a šel se obléci. Do školy ho vozil mladý řidič,se kterým si vždycky rád povídal. Chodil ve školní uniformě akorát si dodal trochu vlastních prvků. Košily nosil na volno, sako si nezapínal a pod ním nosil vždy mikinu s kapucí,kterou nosil na hlavě. A když se mluví o hlavě tak poslední dobou nevyšel z domu bez šátku nebo jakékoli pokrývky hlavy. A jakýkoli náklad nenosil v rukách. Používal buď červený batoh nebo červenou tašku přes rameno. Tašku přes rameno nosil častěji. Procházel budovou, až ke své třídě. Jeho příchod nevzbudil žádné velké ovace. Kdo ve třídě byl tak zvedl hlavu a pak se zase vrátil ke své minulé činnosti. Došel k úplně poslední lavici a okna, kde složil tašku a pak si šel sednout na okno. Dal si do uší sluchátka a začal poslouchat hudbu. přitom jen tak nečině seděl a díval se z okna. Jen jeho prsty žily vlastním životem. Naznačovaly rytmus, ladně následovaly jeden druhý ve společné hře a jejich majitel si ani neuvědomoval, co dělá. Se stále navyšujícím se časem ve třídě přibývalo studentů. Nevěděl proč, ale něco ho donutilo pozvednout hlavu, aby se podíval na vstup do třídy. Chvíli bylo ve dveřích prázdno, ale potom do třídy vešli dva kluci. Blonďák, o kterém věděl, že patří do nějakého zvláštního klubu. Těsně za ním šel černovlasý kluk v brýlích. Nechápal to, prostě se na něj musel dívat. Na jeho postavu,obličej a do jeho inteligencí zářících tmavých očí. Ryuu si neuvědomoval, že na něj upřeně hledí. Nechápal to, oba zná od té doby, co tu je. I když se s nikým ze třídy nebavil, tak většinu znal. Blonďák byl Tamaki a ten druhý se jmenoval- Kyouya. Ve chvíli,kdy v myšlenkách vyslovil jeho jméno, upřel Kyouya svoje oči do těch jeho. Tělem se mu rozlil pocit, jako po probuzení z noční můry. Jenom s jedním velkým rozdílem. Pocity strachu, paniky a šílenství, vystřídali pocity opojení. A ještě něco. Něco, co Ryuu nemohl pojmenovat. Dívali se sobě navzájem do očí. Černé do purpůrových. Náhle zazvonilo a teprve tento zvuk dolehl i přes hudbu ve sluchátkách, kterou poslouchal. Odtrhl od něj svůj pohled a slezl z okna. Sedl si do lavice a schoval IPOD do tašky ze které si zároveň vidělal věci. Upřeně hleděl do lavice a čekal dokud nepříjde profesor.
Kyouya poslouchal profesora a dělal si poznámky. Přitom si v hlavě přehrával situaci před začátkem hodiny. Samozřejmě věděl, že ten kluk s nimi chodí do třídy, ale nikdy si ho pořádně nevšiml. Ani jeho jméno si nevybavoval, a to mu momentálně hodně vadilo. Svoje reakce nechápal, žádné dnešní reakce na toho kluka. Jeho oči ho hypnotizovali. Nikdy podobnou barvu neviděl. Podíval se do zápisků a uvědomil si, že píše úplný blbosti. Fajn pro dnešek radši s psaním přestanu. Podíval se na Tamakiho, ten vypadal jako vždy prazvláštně a zasněně zárověň a mumlal si něco jako " Ale jsem její otec",nojono. Na tohle Tamaki nabíral klientky ( na ten pohled ne kecy :D) Poslední dobou byl hodně zvláštní, co se týče Haruhi, ale Kyouya tušil o co jde. Po japonštině se třída dělila podle toho, co který student potom měl. Kyouya zůstaval na literaturu i s Tamakim. Když si začal vyměňovat sešity, prošel kolem něj kluk s kapucí přes hlavu, červenou taškou a sakem v ruce. Byl to ON. Takže jde jinam. Když se pořádně zahlděl pod kapucu tak si všiml blýsknutí v očích, které směřovalo právě na něj. Rychle se posadil a pozoroval vzdalující se záda. Nahnul se k Tamakimu " Tamaki, kdo je ten kluk, co právě odešel?" Tamaki jako by se snesl ze svého vesmíru na zem " Který?" Kyouya trpělivě zopakoval svoji otázku " Nevím, koho myslíš." začal být trochu netrpělivý " Ten v černé mikině s kapucí přes hlavu, červenou brašnou a sakem v ruce. Tamaki-senpai." Tamaki se podíval ke dveřím, jako by tam dotyčný stále stál potom se vrátil pohledem zpátky na svého přítele. "Bohužel nevím koho myslíš, asi nebyl tak krásný, jako já, proto si ho nepamatuju." Kyouya to vzdal, musí si to zjistit jinak. Podíval se na hodiny. Ještě mám čas. Vytáhl notebook, párkrát se dotkl kláves a už byl v systému školy. Proklikal se na studenty a jejich složky. A teď začínal postupný výběr. Vyjel si studenty ze třídy, oddělil holky. Měli ve třídě 20 kluků. Fajn. Na literaturu chodí 9 lidí spolu s ním a Tamakim. Zbytek je rozdělený do hudebky, výtvarky a chemie. Hmm 11 lidí, jak to ještě zúžit. No víme že tihle 4 jako jediní chodí do chemie. To nám zbývá 7 osob. 7. To není tak strašný. Ale ještě se to musí zúžit. Pak se někoho zeptá jestli o něm něco neví. Teď musel schovat notebook, protože přišel profesor.
" Lehké tahy, opravdu lehké. Pane Kimichi to není basebolová pálka, aby jste s tím štětcem na plátno tak útočil. Ano přesně takhle, jsem to měla na mysli. Pane Kimichi podívejte se, jak se má pracovat SPRÁVNĚ se štětcem. Pan Papermoon, jako by se se štětcem narodil." a odejde od plátna, před kterým stojí kluk v černé mikině s kapucí na hlavě a štětcem v ruce. Právě malují vázu plnou květů v plném rozvoji a v pozadí mají okno a krajinu. Tohle ho uklidňovalo, ale těšil se, až se bude moc uvolnit. Ale to až po vyučovaní. Nasadil si znovu sluchátka a soustředil se na práci.
Kyouya se šel najíst s Tamakim a zbytkem Host clubu, ale stále nemohl zapomenout na toho kluka. Zvedl se a šel pryč. " Kyouya-senpai kam jdeš?" zeptala se ho Haruhi, která se snažila uniknout radám Tamakiho. " Na čerstvý vzduch." a vzdaloval se od ostatních.
šel kolem stájí, směrem k parčíku. Když zaslechl křik. " Pozor, Akuma se splašil! Chyťte ho někdo!! Pozor!" Kyouya se otočil po zvuku a asi 30 metrů před sebou viděl vzpínajícího se černého koně. Byl obrovský a splašený na nejvyšší míru. Jeden z podkoních se ho snažil chytit za ohlávku, ale kůň se nenechal podržet. Když se to podkoním konečně podařilo, tak se mu vyškubl a tryskem vyrazil vpřed. Běžel na něj!!! Kyouya se dal do běhu. Věděl s určitostí, že takhle rychle ještě nikdy neběžel. Nejednou pod nohama ucítil nerovný terén a pak přestal cítit zem pod naohama. Padal. Při dopadu ucítil bolest v koleni. Chytil se za zraněné místo a poté ucítil v zemi pod sebou dusot koňských kopyt. Otočil se a jediné na co mohl myslet byly purpůrové oči.
" Akumo!" tenhle výkřik proťal vzduch jako výstřel. Ze stromu o jehož kořen Kyouya zakopl, jak si později uvědomil, dopadl ladně na nohy kluk. Hřebec přd ním prudce zabrzdil a začal se zvedat na zadní a hrabat ve vzduchu kopyty. Kyouya jenom sledoval, jak nově příchozí zvedl ruce do výšky své hlavy a blíží se k zvířeti. Slyšel, jak k němu neznámý mluví klidným, tichým přesto silným hlasem. Byl u něj čím dál tím blíž, až hrozilo, že ho kopyty pokope. Najednou se jedna ruka vymrštila a vzala udidlo a druhá začala koně uklidňovat. Chvíli se phyboval spolu s hřebcem, ale potom se uklidnil a kůň mu svou hlavou spočíval na rameni a zhluboka nasával vzduch. Doběhli k nim stájníci. " Bože, nestalo se vám nic?" " Ne já jsem v pořádku a tady o spolužáka se postarám." " Jistě Ryuu, omlouvám se za Akumu, sám dobře víte, jaký je." " Ano to vím." podkoní převzal hřebce teď už klidného jako beránek a odváděl ho do stájí. Cestou do jeho stání si s hřebcem povídal. "Jojo, škoda že Ryuu, už nejezdí, byl skvělý. Že ano, Akumo. Byly jste jako jedno tělo." Hřebec jako by chápal, co mu říká a zakýval hlavou. " Kdo ví, třeba jednou..."
Kyouya seděl opřený o strom a díval se na kluka před sebou. Díval se mu na koleno. Kyouya měl neupraveně roztržené kalhoty a z kolene mu tekla krev " Počkej." a s tímto se vyšvihl na spodní větev. Když zase seskočil dolů držel v ruce tašku. Vytáhl z ní malou LÉKARNIČKU! Podíval se na Kyouyuv udivený výraz " Neptej se stejně bys nepochopil." Kyouya se tedy neptal. Mezitím, co ho ošetřoval si ho chtěl pořádně prohlédnout. Kapuce mu napolo spadla, když uklidňaoval koně,ale teď ji měl zase normálně a vyčuhovalo z ní jen pár pramenů světlých vlasů. Natáhl ruce a kapuci mu sundal. Purpurové oči se zvedli k jeho tváři. "Chtěl jsem vědět, jak vypadá ten co mě zachránil." Neznámý vypadal vyvedený z míry. Chvíli se mu díval do očí, pak ale uhnul a následně je sklonil k jeho zranění. Nechápal proč někdo jako on schovává svou tvář ve stínu. Vlasy velmi světlé barvy s nádechy jemně modré roztřepené kolem hlavy v neposlušných pramenech. Až po chvilce si všiml, že má u krku gumičku. Nosí culík, neviděl jak dlouhé má vlasy, ale asi byly delší. Měl skvělou vytrénovanou postavu a jak si všiml tak i paže. Ale stejně ho ze všeho nejvíc zasáhly jeho oči. " Budeš si mě ještě dlouho prohlížet?" Kyouya se mu podíval hluboko do očí " Chtěl bych ti poděkovat, ale nevím, jak se jmenuješ." v první chvíli to vypadalo, že své jméno říct nechce, potom "Ryuu." Kyouya tázavě zvedl obočí " Jmenuji se Ryuu Papermoon." Kyouyu to napadlo během vteřiny " Mohl bych ti tedy poděkovat?" Ryuu mu zrovna dovázal koleno, hodil si věci do tašky a řekl " Dělej si co chceš." Kyouya mu podal ruku a čekal. Ryuu chvíli váhal, pak do jeho dlaně vložil tu svou. V tom si ho k sobě Kyouya přitáhl a políbil ho. " Děkuji." zašeptal sotva slyšitelně 5 cm od jeho tváře. Ryuu byl v šoku, nevěděl, co má dělat. Jenom tam klečel a držel se jeho ruky. Kyouya cítil, že se třese. "Pomohl by jsi mi prosím do školy?" Ryuu se mu podíval do očí a neodpovídal. Pak jenom kývnul, natáhnul se pro svoji tašku, vzal i tu jeho a potom mu pomohl na nohy. Když stál, opřel ho o strom a nasadil si kapuci, sáhl na větev a vzal si sako, které zavěsil za svou tašku. Vzal Kyouyu pod paží a šli. Kyouya ho navigoval, až došli k hudební místnosti. Otevřeli. Před nimi seděli na pohovce a křeslech ostatní členové klubu. Dvojčata škádlila Tamakiho, tím že se bavili s Haruhi. Jakmile vešli, tak to kolem ztichlo. Kyouya cítil, že Ryuu ztuhl. Všichni začali mluvit přes sebe a nikomu nebylo rozumět. Ryuu ho dovedl ke křeslu a pak ustoupil do pozadí. Když jim Kyouya řekl, co se stalo, tak se všichni sborově podívali na Ryuua. Neviděl mu do obličeje, ale věděl, že je nervozní. Měl křečovitě sevřené ruce a klouby úplně bíle. " Moc ti děkujeme." prolomila ticho Haruhi " Není zač. Já se omlouvám, ale už musím." a rychlým krokem opustil místnost. " Zvláštní kluk." řeknou najednou dvojčata. Tamaki se upřeně dívá na Kyouyu. Že by se...
I hned za dveřmi se chytl Ryuu za hlavu. " Sakra, měl jsem si ty prášky přesto vzít. Jsem hlupák! Musím, ihned pryč!" zběsilým útěkem běžel k bráně a mezitím volal domů. Zvedla to kuchařka " Já už nemůžu, už to nezvládnu!" " nebojte se pane,auto čeká, brzo budete doma, kde vás už čekáme!" vběhl přímo do otevřených dveří auta, kde se svalil na sedadlo. Řidič věděl, že si musí pospíšit. Jinak to začne, už tady a on na to rozhodně nechtěl být sám.
Kyouya to nechápal, už 3 den nepřišel do školy. Potřeboval s ním mluvit. Vytáhl notebook a vyjel si jeho studentskou kartu,kde našel adresu.
" Dobrý den, já jsem přišel navštívit Ryuua." řekl velmi unaveně vypadajícímu majordomovi. " Nemuže vás příjmout." "Ale já s ním potřebuju velmi nutně mluvit!" náhle se z nitra domu ozval zvuk dopadajícího nádobí následovaný hrozným křikem " Už doooost! Nechte mě být!!!!" Kyouya se podíval na majordoma, ten čekal na jeho oči. Bylo vidět, že teď čeká na jakoukoli výmluvu k odchodu od návštěvníka. " Chci s ním mluvit za každou cenu." majordomus byl překvapen " Nevím, co mi řekne na to, že sem vás za ním pustil." řekne už měkčeji " Řeknu, že jsem vás neposlechl a prokouzl jsem kolem vás, jenom mě něchte za ním jít." dobrých 5 minut tam stáli a za nimi se ozývaly pouze zvuky hluku a křiku. Nakonec mu majordomus ustoupil z cesty. " 1.patro, druhé dveře v pravo, nemůžete se splést." Kyouya kolem něj prošel a šel za popsaným místem. Čím víc se blížil,tím více se zvuky stávali hlasitějšími. Stanul před dveřmi a otevřel je. Všude kolem něj byly střepy a různé rozbité věci. V koutě seděla shrbená postava. Pomalu šel k ní a kousek od ní si dřepl. " Ryuu?" pouhé zašeptáné slovo, co to dokáže. Shrbená postava vymrštila ruku a zasáhla ho do krku. Kyouya se lekl a uskočil. Oči co se na něj dívali byly úplně mimo sebe. " Všichni vypadněte, dejte mi pokoj!" a vzal poslední vázu, která byla vcelku a hodil ji po něm. Zasáhla by ho , ale někdo ho táhl pryč. Váza dutě dopadla na zavřené dveře. Kyouya se podíval za sebe. Byla to stará baculatá paní. " Vy ste to nevěděl, že ne?" zavrtěl hlavou " Jakto? Jakto, že je takový, když je úplně jiný?" žena si povzdechla " Povím vám to, pojďte se mnou."
" Mladý pán je nemocný." " Nemocný? Jak nemocný?" " Je to něco přes 2 roky, co tady v domě vypukl požár. Mladý pán zůstal v domě, ven ho dostali, až hasiči. Zůstal v domě v tom největším ohni a nemohl se dostat pryč. Slyšeli jsme křik, až ven. Ale bohužel jsme nemohli nic dělat. Až hasiči ho zachránili. Kromě menších popálenin byl v pořádku. Ale požár a šok, co zažil mu odstartoval tu zvláštní nemoc. Díky ní se neobejde bez léků. Spí minimálně. Trpí nočníma můrama a má ty záchvaty, kterých jste byl svědkem. Tohle byl vztek. Mají různou formu: vztek, zuřivost, panika, strach,hysterie,apatie. Příliš se během nich neovládá. Bohužel a co je nejhorší. Ničí mu to mozek. Pomalu, ale jistě." tímhle žena vyprávění skončila. Bylo ticho. Nejen v kuchyni, kde seděli, ale v celém domě. " Zemře?" žena se na něj se slzami v očích podívala. Neodpověděla. Nevyřčená odpověd visela mezi nimi.
CVAK. Dveře se pomalu otevřeli a Kyouya znovu vešel do pokoje. Seděl oprostřed pokoje a vlasy mu viseli kolem obličeje. Objímal si kolena. Zůstal stát u dveří. " Ryuu." jmenovaný pomalu zvedl hlavu a upřel na něj své oči. " Kyouyo." pomalu k němu přešel a klekl si před něj. Dotkl se dlaní jeho tváře a díval se mu do očí. " Už to vím." Vypadal hrozně. " Všechno?" " Všechno." " Chápu to." " Co? Že jsem za tebou přišel,protože jsi se po našem seznámení 3 dny neobjevil ve škole? Nebo, že jsem měl o tebe strach?" " Ale teď, už všechno víš, nemusíš předstírat." skloní hlavu, ale pak mu najedno vystřelí ruka k jeho krku. Kyouya neuhne. Ryuu mu jemně přejede po škrábancích. " Jsem stvůra, co se nedokáže ovládat! Nenávidím sám sebe!" stáhne ruku z jeho krku a dá si ji do klína. " Nejsi. Někdo jako ty nemůže nemůže být stvůra." Zvedne mu obličej " Před 3 dny jsi mě zachránil, teď zachráním já tebe." nahne se k němu a jemně ho políbí na tvář, víčka, čelo, nos a nakonec na ústa, kde setrvá. " Miluji tě Ryuu. Znám tě 3 dny a už ten první den jsem to cítil. Že ty patříš ke mě a já k tobě." Ryuu se na tváři objevila jediná slza. Kyouya ji vzal svými ústy a objal ho. V objetí zůstali ještě dloho potom. Nebyla jim zima, měli jeden druhého a lásku, kterou zjístili, že mají v tom druhém.
O 7 MĚSÍCŮ POZDĚJI

Host club stál na hřbitově před novým hrobem. Před hrobem přítele, syna, studenta a hlavně lásky. Kyouya posledních 7 měsíců strávil s Ryuuem každou chvíli a nelitoval ani jediné vteřiny. Jediné čeho litoval, že se nepoznali dřív. Milovali se a budou navěky a nic, co by se na světě mohlo stát to nezmění. " Zase se s tebou sejdu a bude to jako poprvé."
ČERNÉ A PURPŮROVÉ-DOTEKY A POHLED

end
Poslední komentáře
28.08.2009 11:51:08: Samozřejmě, že o tom ví, všechny povídky, které nejsou ode mě, jsou zde se svolením autora.
26.08.2009 15:48:21: hele...tohle je povídka mojí sestry...ví o tom že tady je??
25.05.2009 22:17:49: Ách jo! Krásný, ale smutný. Smrk smiley${1}
 
Doufám, že se vám má stránka líbila a v budoucnu se sem ještě podíváte. Hokage banner 2 Animefest.cz Festovní FanFikce - Animefest 2009 Soutěž v tvorbě Renai hry - Animefest 2009 Cosplay soutěž - Animefest 2009 Soutěž v tvorbě AMV - Animefest 2009 Ikona severu Black Box Subs | BBS "Biši-fansubs