♥ Love ♥

Král Šamanů / Shaman King

Kapitola 1

 

 

                    Nalezená láska



Stalo se to po přerušení souboje o titul Krále Šamanů. Byl jsem Yohem poražen ale naštěstí ne zabit. Po té poslední Yohově ráně jsem byl absolutně bez furyoku a nebýt Opacha asi bych se odtamtud nedostal. Zmizel jsem ze „světa“ a ukryl jsem se na úplně osamoceném místě až za pouští. Nikdo netušil co se semnou stalo až na jedinou osobu. Mého malého bratříčka. Byl jsem si jistý, že viděl mé „zmizení“ a uvnitř cítil, že žiji. Přeci jsme dvojčata. Za pár týdnů po zotavení jsem se vydal za bratrem. Věděl jsem, že po tom souboji se něco změnilo. Ohromila mě jeho síla. Ale také způsob jakým bojoval. A i když neochotně, tak musím přiznat, že i to jak si rozuměl s kamaráda a díky nim vlastně dokázal vyhrát. Za celých 1000 let co žiji jsem si poprvé uvědomil. Že mezitím co jsem se snažil zachránit matku přírodu, jsem nikdy nepřemýšlel o tom, kdo a co jsou lidé. Viděl jsem je jen jako parazity na planetě. Stačil pohled na bratra a jeho přátele a došlo mi, že když vyhladím lidstvo, pro koho tu vlastně zbude planeta. Pro zvířata a rostliny? Ale i to potřebují své predátory. Tak to prostě matka příroda zařídila. Musíme s lidmi najít způsob jak planetě neubližovat tak extrémně jako doteď. Zajímavé jak málo stačí k tomu, aby člověk změnil názor nebo i sám sebe. Já jsem toho příkladem.


Došel jsem do města kde bráška bydlel s Annou a přáteli. Byl jsem zatím pouhý pozorovatel. Těžko jsem mohl nakráčet mezi ně a říct jim „Ahoj, tak jsem si uvědomil, že vyhladit lidstvo je blbost.“ Za prvé by na mě koukali jak na blázna a nevěřili by mi ani slovo. A za druhé, ani moje hrdost by mi to nedovolila. Celkově se člověk tak rychle nezmění. To chce čas. Pár dní jsem Yoha pozoroval a zjistil jsem, že večer chodí na hřbitov. Další večer jsem tam na něj čekal, Yoh přišel a sedl si pod velký strom.

„Ahoj Yoh.“

„Ahoj Hao, čekal jsem, kdy se objevíš.“

„Věděl si o mně?“

„Myslel jsem si, že to budeš ty. Co po mě chceš?“ Viděl jsem na něm, že je napjatý a je ve střehu, ani se mu nedivím. Já sám jsem se snažil udržet tvář vážně a neusmívat se jako vždy, i když jen ten pohled na brášku mě k tomu nutil.

„Yoh, já se chci připojit k tobě.“

„To už tady bylo Hao.“

„Ne, tak jsem to nemyslel. Já chci pomoct.“

„Cože?“

„Yoh, tohle řeknu jenom tobě. Uvědomil jsem si, že vyhladit lidstvo nemusí být jediné řešení, jak zachránit planetu. Chci od tebe, abys mě naučil chápat lidi a abychom našli jiné řešení společně.“ Doufal jsem, že si ze mě Yoh nebude dělat srandu, ale také jsem doufal, že mi to uvěří.

„Hao, a tohle to mám po tom všem uvěřit?“ Věděl jsem, že to takhle dopadne, ale ve tváři jsem si uchovával pořád stejný výraz, i když uvnitř jsem cítil něco jako zklamání. Mlčel jsem a už jsem chtěl začít odcházet.

„Ale proč by ne?“ Myslel jsem, že jsem špatně slyšel, ale když jsem se otočil, usmíval se na mě tím jeho úsměvem.

„Musím už jít, ale mohl by si sem přijít zítra? Ještě něco bych od tebe chtěl vědět.“

„Přijdu, určitě.“ a odešel jsem ze hřbitova stejně jako Yoh.


Yoh:

            Cestou ze hřbitova jsem přemýšlel nad Haem. Věděl jsem, že žije. Viděl jsem jeho zmizení. Byl jsem rád, že nezemřel. Přeci jen je to můj bratr a já ho i přes to všechno mám rád. Jen jsem nesměl dopustit, aby udělal to, co chtěl. Dnes mě ale překvapilo, co mi řekl. Tohle jsem nečekal. Mohl se opravdu takhle změnit a uvědomit si, že jednal špatně? Proč ne? Vždyť i Ren se změnil. Došel jsem domů, kde na mě ještě čekala Anna s neumytým nádobím.

„Jdu spát, tak to ukliď a pak jdi taky. Ráno budeš trénovat.“

„Dobře.“Odkýval jsem jí to. Protestovat nemělo cenu. Pustil jsem se do díla a po půlhodince jsem si šel konečně lehnout.


Hao:

            Odešel jsem ze hřbitova a byl jsem šťastný. Nevěřil jsem, že by něco takového mohlo být tak krásné. Dříve jsem si pocity nepřipouštěl, ale to taky byla chyba. Teď už to vím. Yoh, moje dvojče ve mně probudil city. Uvědomil jsem si, že se těším na zítra, až ho uvidím. Šel jsem si radši lehnout a spát. Ráno jsem se probudil a rozhodl jsem se strávit den pozorováním lidí. Čím dál víc jsem zjišťoval, že všichni nejsou takoví, jak jsem si myslel. Večer jsem zamířil znovu směr hřbitov. Až teď jsem si vzpomněl, že Yoh říkal, že ode mě chce ještě něco vědět. Nenapadalo mě, co by to mohlo být, ale byl jsem připraven mu říci všechno, co chtěl.


Yoh:

            Ráno mě Anna vzbudila a ihned mě poslala na nákup, aby bylo co snídat. Po snídani mi naložila 100 kliků, 100 sklapovaček a ještě aby toho nebylo málo 20 mil běhu, prý ať to do oběda stihnu. Doběhl jsem celý zpocený a zničený. Naházel jsem do sebe oběd a v očekávání dalšího mučivého tréninku jsem se zadíval na Annu. Jaké bylo překvapení, když mi dala hodinku na odpočinek. Padl jsem na postel a myšlenky se mi zatoulaly k Hadovi. Pořád jsem byl na pochybách, jestli mu mám věřit, či ne. Abych si byl jistý, potřebuji od něj ještě jednu odpověď. Ale chtěl jsem, aby to myslel fakt vážně. Myslím, že si už můžu připustit, že ho mám opravdu hodně rád, i přes to, že je to můj bratr ba dokonce dvojče.

Myšlenky mi prořízlo Annino volání.“Yoh, pokračujeme v tréninku.“

Odpoledne jsem měl ještě uběhnout dalších 20 mil a pak už jsem měl klid. Večer jsem se vydal na hřbitov. Hao už tam čekal.


Hao:

            Yoh přišel. Když jsem ho uviděl, rozlil se ve mně příjemný pocit. Byl jsem rád, že je tu.

„Ahoj Hao.“pozdravil, když došel až ke mně.

„Ahoj Yoh“ usmál jsem se na něj. Chvíli bylo ticho pak ale Yoh začal.

„Hao, můžeme být přátelé a bratři ale nejdřív se ještě potřebuji na něco zeptat.“ Při těchto slovech mě píchlo u srdce. Nechtěl jsem, aby tohle říkal. Bolelo to. Asi ho začínám mít rád. Je to vůbec možné? Je to můj bratr, dvojče a ještě před pár týdny jsme byli nepřátelé. Ale uvědomil jsem si, že to co jsem považoval za obdiv je láska. V těch pár vteřinách, kdy si to člověk uvědomí, se mu překope celý jeho vnitřní svět a je to asi vidět i zvenčí, protože se mě Yoh ptal, jestli mi něco není.

„Ne v pořádku, ptej se.“ Yohův výraz se změnil ze starostlivého na trochu nedůvěřivý, ale začal.

„Myslel si, to co si včera říkal, opravdu upřímně vážně?“ No ano, mohlo být mi jasné, že se bude ptát na tohle.

„Ano. Nemám, čím bych tě přesvědčil, ale doufám, že mi budeš věřit.“

„Dobře“ zase ten jeho úsměv. Musel jsem se pousmát také.

„Co tě k tomu vůbec přivedlo?“

„Teda, tohle je jako výslech. Ale popravdě, Ty!“

„Já? Jak prosimtě?“

„Během našeho posledního souboje. Když za tebe tví přátelé pořád bojovali a ty si byl pak schopen se ze mě vrátit. Překvapilo mě to, ale i ohromilo. Když jsem pak zmizel, přemýšlel jsem nad tím pořád. Že by opravdu láska mohla lidi činit lepšími? A pak jsem se rozhodl. Musíme nechat lidi, aby taky milovali i Zemi a přestali jí ubližovat. Vždyť ona je jediné místo kde můžeme existovat.“ Teda Hao, já…“ Yoh na mě koukal, jako kdyby nevěřil svým vlastním uším. „Nečekal bych od tebe něco takového.“ Mlčel jsem a nechával ho to vstřebat a uvnitř jsem se cítil spokojený jako ještě nikdy za ty 2 předešlé životy.


Yoh:

            Seděl jsem tam jako pecka a absolutně jsem nevěděl co říct. Ze začátku jsem byla na pochybách pořád. Když jsem mu totiž říkal, že se ho budu ptát, měl ve tváři takový divný výraz. Ale po tom co mi teď řekl, jsem cítil, jak mé srdíčko tepe blahem. Uvěřil jsem mu. Možná za to mohlo i to, co jsem cítil z něj. Byl tak klidný a vyrovnaný a přes to opravdu nelhal. Nakonec ze mě vypadlo, že bych to od něj nečekal. Nastala chvíle trapného ticha, při které mi hlavou běžely myšlenky různého typu, ale při té poslední jsem se rozhodl. Prudce jsem ho objal a zašeptal jsem, že jsem rád.


Hao:

            Yoh na mě najednou „skočil“ a objal mě. V tu chvíli mé srdce začalo dělat kotrmelce. Kousek se ode mě odtáhl a zadívali jsme se do očí. Nevydržel jsem to a začal jsem se pomalu přibližovat. Chtěl jsem udělat to, co mi říkalo srdce. Naše rty se setkaly a mnou jakoby projelo šílené množství elektrického náboje. Jemně jsem ochutnával jeho rty. Jaké bylo překvapení, když se Yoh po chvíli přidal. V břiše mi lítaly miliony motýlů. Polibek trval sotva pár minut, ale pro mě jakoby to bylo věčnost. Odtrhli jsme se od sebe a já ho objal. Políbil jsem ho na krk a potichu mu šeptal do ouška. „Yoh, já tě mám rád. Ne, já tě miluji.“ Nechtěl jsem to v sobě dusit. Musel jsem mu to říct. Chvíli jsme tam ještě stáli v objetí když Yoh řekl. „Já tebe taky.“

            Od té noci se změnilo úplně všechno. S Yohem jsme se nejdřív scházeli potají, ale i jeho přátelé na to po čase přišli. Anna řekla, že Yoha už nikdy nechce vidět a Lyserga jsme pár let neviděli, ale jako pravý přítel se i přes skutečnost, že jsme s Yohem spolu přenesl. Yoh se stal králem šamanů a všichni společně se snažíme zlepšovat stav planety, i když to bude chtít ještě hodně času. Jinak žijeme normální životy a jsme šťastní.

 

Poslední komentáře
07.04.2012 10:17:31: Moje první povídka na Shaman King, ale líbilo se mi to. pěkně napsané. Jen pozor jednou máš místo Ha...
25.03.2012 20:47:46: Moc hezké fakt povedené :) a nehtěla by jses jít kouknout na můj blog ?? a když tak dát i nějaký kom...
20.07.2010 13:09:29: Moc se ti to povedlo! Ta povídka mi vždycky zvedne náladu, jen tak dál.smiley${1}
24.02.2010 14:11:52: No teda já, valim oči moc se ti to povedlo, máš talentsmileyVážně povídku na Shaman king bych si nikdy...
 
Doufám, že se vám má stránka líbila a v budoucnu se sem ještě podíváte. Hokage banner 2 Animefest.cz Festovní FanFikce - Animefest 2009 Soutěž v tvorbě Renai hry - Animefest 2009 Cosplay soutěž - Animefest 2009 Soutěž v tvorbě AMV - Animefest 2009 Ikona severu Black Box Subs | BBS "Biši-fansubs