♥ Love ♥

Znovuzrození

Kapitola 2

 

Jednoho pátečního dne jsem vyšel ze školy a on na mě čekal se svým, bledě modrým autem. Nebyla to žádná stará šunka, ale ani sporťák. Po nastoupení jsem si všiml zavazadel, které na zadních sedačkách nešli přehlédnout. Kouknul jsem na něj a on jen krátce odpověděl „mám pro tebe překvapení“. Ucítil jsem, jak mi poskočilo srdce, ale nemohl jsem ten pocit přesně popsat. Pomalu jsme vyjeli a já si po krátké chvíli uvědomil, že odjíždíme pryč z města. Po cestě jsem se zamyslel, kam asi jedeme, že máme tolik věcí? Klíče od mého bytu měl, stejně jako já ty od jeho. Často jsme k sobě chodili a nakonec to dopadlo tak, že jsme si je prostě dali. „Jsme tu.“ Jeli jsme tak nanejvýš patnáct minut a já vůbec nesledoval cestu. Když jsem se podíval z okénka, zjistil jsem, že jsme před poměrně velikým domem. Vystoupil jsem a pocítil vůni lesa. Rozhlédl jsem se a s úžasem sledoval jezírko, které se třpytilo ve slunečních paprscích. Přes jezírko jsem zpozoroval pár podobných domků a jinak byl kolem nás jenom les. Příjezdová cesta byla skoro zarostlá, takže bylo vidět, že tady už nikdo dlouho nebyl. Vzal jsem pár zbylých kufrů a následoval Suykiho přes terasu ke dveřím. Odemkl a já hned po něm vešel dovnitř. Dům byl hodně prostorný a vypadal, že je o něj dobře pečováno. Z předsíně jsem viděl do kuchyně a do části obývacího pokoje. Následoval jsem Suykiho a pomalu míjel jídelnu a obývák, který jsem už viděl celý. Došli jsme až na konec chodby, kde byli další tři místnosti, do jedné z nich mě zavedl a oznámil, že to bude můj pokoj. Sám se odešel ubytovat do svého, který byl naproti tomu mému. Zvědavě jsem si prohlížel místnost, která byla skoro stejně velká, jako ta v mém bytě. Uprostřed místnosti byla velká postel a kolem ní dva noční stolky.  Naproti dveřím bylo velké okno, přes které bylo vidět na celou plochu jezírka a kousek lesa. V rohu vedle dveří stála skříň s poměrně velkým úložným prostorem a na opačné straně psací stůl s přistavěnou komodou. Celý pokoj byl vymalován do bledě modrého odstínu a připomínal tím denní oblohu. Když jsem si vybalil všechny věci z kufrů, lehl jsem si na postel a začal si pomalu uvědomovat, že je to poprvé, co jsem pryč z města, a je to překrásný pocit. Nejhorší bylo ticho, které na mě v prvních chvílích působilo docela depresivně, ale zvykl jsem si na to docela rychle. Vyběhl jsem z místnosti a vyšel ven na terasu. Příroda tu vypadala opravdu překrásně. Bylo zrovna pozdní jaro, takže ještě pár stromů kvetlo. Menší prostor, který mě dělil od jezírka, byl posetý překrásnými květinami všech barev a vůní. Dodával okolní přírodě ještě víc na kráse. Popošel jsem blíž k jezírku a spatřil svou tvář v blankytně modré vodě. Domy na opačné straně jezírka byly, alespoň pro tuhle chvíli, opuštěné. Pomalu se do mě opřel vítr a já tam jen stál a díval se do dálky. Ani nevím, jak dlouho jsem tam takhle stál, ale uvědomil jsem si, že se stmívá a raději se vrátil zpátky do domu. Syuki vařil večeři a já ho zamyšleně sledoval z jídelny a pomalu si začal všímat toho, že je mnohem uvolněnější, než normálně. Možná na to působilo právě tohle místo, že vypadal mnohem šťastnější. Na to, že vařil, jsem byl zvyklý. Já to neuměl vůbec a tak jsme většinu času jedli u něho. Byl opravdu výborný kuchař. A zvlášť vypadal roztomile se zástěrou uvázanou kolem pasu. Když jsem ho v ní viděl poprvé, nejdřív jsem jen tak stál a pak se začal hrozně smát. Nikdy dřív jsem neviděl kluka v zástěře. Po čase už mi to nepřišlo vůbec divný, zvykl jsem si. „Večeře už je hotová, *Myusaki.“ „Dobře, půjdu si ještě umýt ruce.“ Najednou mi došlo, že vlastně ani nevím, kde je tady koupelna. „Koupelna je na konci chodby, směrem k tvému pokoji.“ Asi si všiml, že se tady pořád ještě nevyznám a byl jsem mu za to rád. „Dík“. Šel jsem směrem k mému pokoji, který byl přibližně v půlce chodby. Vedle něho byla ještě jedna místnost, ale ta byla zamčená. A až na konci byla koupelna se záchodem. Vešel jsem a všiml si obrovské vany uprostřed místnosti a dveří, které vedli na opačnou stranu terasy. Umyl jsem si ruce a pospíšil si zpátky do jídelny. Večeře už byla na stole a Syuki ještě dodělával menší úpravy. Usmál se na mě a já se začal trochu červenat, ale opravdu jenom trochu. Posadili jsme se a popřáli si dobrou chuť. Jídlo, bylo jako vždy výborné. Vždycky si na něm dával záležet a vařit ho bavilo. I když vlastně ani nevím, jak se to naučil. Já se taky o něco pokoušel, ale vždycky to dopadlo katastrofou. Tak jsem si jednoho dne řekl, že už nebudu pokoušet osud a vzdal to. Při večeři jsme spolu skoro vůbec nemluvili a až po ní navázali menší rozhovor. Pomohl jsem mu sklidit nádobí ze stolu a začali jsme ho spolu mýt. Zeptal jsem se, jestli je to ta chata o které mi vyprávěl a on mi s úsměvem přikývl, že ano. Usmál jsem se a cítil se tak šťastně…

 Syuki měl ještě nějakou práci do školy a rozhodl se jí udělat hned, než to nechávat na později. Omluvil se a odešel do svého pokoje. Já se odebral do svého a lehl si na postel. Chtěl jsem chvíli přemýšlet…

 

 

            ***

 

Probudil jsem se a bylo něco málo po jedné hodině. Rozhlídl jsem se po pokoji a všiml si, jak je prosvícený měsícem. Otočil jsem se k oknu a uviděl nad jezírkem měsíc. Byl zrovna úplněk a měsíc vypadal překrásně. Vyšel jsem před jezírko a pozoroval, jak se jeho obrys odráží na vodní hladině čistého jezírka. Jeho záře plně osvítila okolní krajinu a bylo docela dobře vidět. Díval jsem se na měsíc a všiml si, že Syuki má v pokoji pořád ještě rozsvíceno. Asi má hodně práce, když takhle ponocuje. Hodně se zabýval studiem angličtiny, že zapomínal na svou školu. Za půl roku, co jsem ho učil, byl pomalu na stejné úrovni jako já, z čehož jsem měl největší radost. Opravdu se snažil a já ho za to obdivoval. Když jsem sledoval, jak se měsíc odráží od vodní hladiny, vzpomněl jsem si na to. I když ještě nebylo léto, bylo docela příjemně, jen vítr mi profukoval mezi vlasy. Naskočila mi po těle husina a já se instinktivně objal rukama, abych se trochu zahřál. Ve stejný okamžik mě Syuki objal kolem boků a položil hlavu na moje pravé rameno. Úplně jsem zrudnul a díval se do jeho krásných očí, které byli tak blízko těm mým. „Jestli tu budeš ještě chvíli stát, tak nastydneš.“ Koukal se mi do očí a řekl to tak klidným hlasem s úsměvem na tváři. Stačil jsem ze sebe ještě koktavě dostat, aby si nedělal starosti, že se o sebe umím postarat sám. Ale to už se jeho rty přitiskli k těm mým a on mě začal líbat. Zpočátku jsem byl překvapený, ale po chvíli se mu plně oddal. Chytil jsem ho kolem pasu a nehodlal ho pustit. Měl tak sladké rty a já se od nich už nikdy nechtěl odloučit. Na chvíli se ode mě vzdálil a začal vášnivě líbat na krku. Cítil jsem se jako v ráji a nechtěl, aby to skončilo. Lehce mě položil do trávy, ale nepřestal líbat. Cítil jsem jak mi buší srdce, když se ke mně přibližoval, aby mě políbil. Prohrábl jsem mu jeho dlouhé vlasy a užíval si tu rozkoš z jeho polibků. Jediné místo na mém těle nenechal bez dotyku jeho rtů. Pomalu se začal blížit k mému rozkroku a já zčervenal ještě víc. Šibalsky se usmál a pokračoval. Potom si vzpomínám jen na mírnou bolest a nekončící potěšení a slast, které proudili mým tělem, když nás vynášel do nebe. Únavou se mi zavíraly oči a já, i kdybych chtěl, to nemohl zastavit, ale ještě než jsem usnul naplno, uslyšel jsem ta sladká slova.

„Miluju tě!“

 

            ***

                                                                                        

Ráno jsem se probudil, a my pořád ještě leželi před domem v té vysoké trávě. Díval jsem se do nebe a přemýšlel, jestli je to opravdu skutečné. Jestli se to opravdu stalo. Ano, stalo, protože Syuki na mě pořád ještě spal a já cítil tlukot jeho srdce. Obloha vypadala dnes tak krásně. Byla bez jediného mráčku a měla opravdu krásnou blankytnou barvu. Nikdy dřív jsem nepomyslel, že i něco, jako obyčejné nebe, může být tak krásné. Pomalu jsem přivřel oči a nadechl se čerstvého vzduchu. V tu chvíli jsem cítil jak mě Syuki políbil do vlasů a potichu pošeptal „dobré ráno“. Otevřel jsem oči a podíval se na něho. Usmíval se a vypadal spokojeně. Snad byl stejně šťastný tak, jako jsem v ten okamžik byl já. Myslel jsem jen na to, aby tenhle pocit nikdy neskončil…

„Taky tě miluju!“…Na to jsem v tu chvíli myslel…

 

 

*Myusaki – výslovnost je Myjuzaky (u = vyslovujeme jako ju a s = jako z)

Poslední komentáře
22.02.2009 12:47:17: *červená se*..jsem ráda, že se ti líbí..jinak moje nejoblíbenější barva je bílá..ale modrou mám taky...
22.02.2009 09:37:38: uh...ta povidka se tak pekne rozjela smiley a ja se tak strasne cervenam *prijde si hloupe*.. ale je ...
 
Doufám, že se vám má stránka líbila a v budoucnu se sem ještě podíváte. Hokage banner 2 Animefest.cz Festovní FanFikce - Animefest 2009 Soutěž v tvorbě Renai hry - Animefest 2009 Cosplay soutěž - Animefest 2009 Soutěž v tvorbě AMV - Animefest 2009 Ikona severu Black Box Subs | BBS "Biši-fansubs