♥ Love ♥

Strach z Pravdy

Kapitola 2

                 Kapitola 2

 

 

Je to už týden, co se to stalo, pořád to vidím před očima, jako by se to stalo dneska. Proč na to sakra nemůžu zapomenout? Změnil jsem se? Od té doby, co se to stalo, jsem o něm neslyšel. Měl bych být rád, ale místo toho na něj neustále myslím. Jsem z toho unaven, chtěl bych, aby se všechno vrátilo do dob, kdy jsem ho neznal. Ale to je nesplnitelné přání. Co pro mě vlastně znamená? Díky němu jsem zjistil co se semnou děje. Přiznal jsem si to, že jsem na kluky. Měl bych ho nenávidět za to, co mi provedl, ale místo toho k němu cítím úplně něco jiného, co jsem ještě k nikomu necítil. Je to láska? Otřesu se jenom při té představě. Ne to není láska. Jsem si tím jistý. Jsem zmaten vlastními pocity a už ani nevím, na co myslím….možná, ale jenom možná bych ho rád zase viděl…

‚‚Nazdar!!!‘‘

Vytrhnu se ze svého zamyšlení, stojí přede mnou nejmíň dvoumetrový chlap s opravdu děsivým výrazem. Co ode mě sakra může chtít, vůbec se mi to nelíbí.

‚‚Neslyšel jsi?!! Neumíš sakra odpovědět?!!‘‘

Tohle není dobrý!! Najednou je jich tu nějak víc…tři…..čtyři..…pět….. Co ode mě sakra chtějí!! Peníze? Nevypadám na to, že bych jich měl dost, tak co sakra dělají?!! Začínám fakt panikařit!!

‚‚Co ode mě sakra chcete?!!‘‘

Nezní to zrovna bojovně, ale alespoň jsem se na něco zmohl.

‚‚Nejsi nějakej drzej mladej?‘‘

 

‚‚Myslím, že potřebuješ lekci!!!‘‘

 

Myslím, že tohle je hodně špatný. Otáčím se, chci utéct, ale je tam další z nich. Strčí do mě tak, že upadnu na zem před toho dvoumetráka.

 

‚‚Snad jsi nechtěl někam jít?!! Ještě jsme neskončili!!!‘‘

 

‚‚Nechte mě být!! Co po mě sakra chcete!!‘‘

 

‚‚Chceme tebe!! Líbíš se nám!!‘‘

 

Co tím sakra myslí?! Líbíš se nám….chtějí mě snad…ne to není možný…proč by to…

Dodávám si odvahu a blížícímu velikánovi jednu vrazím. Nejsem bojový typ, takže to nebylo nic moc, ale nechtějte si představit ten jeho výraz ve tváři. Ani nevím, jak dlouho do mě kopali a vybíjeli si vztek, ale když, přestali, omdlévající jsem viděl jen krev tekoucí kolem mě a…a…někdo přichází…snažím se zaostřit…ale, ale to je přece Suki!! Co by tady sakra dělal…to není možné…

 

Co se to děje? Kde to jsem? Na nic si nevzpomínám….!!

Škubnu sebou, vzpomněl jsem si!! Strachem mi vyhrknou slzy a schovávám se v rohu místnosti? Kde to jsem? Nepoznávám to tu!!! Můžou za to oni?!!

Slyším kroky, jsem vyděšený k smrti! Otáčím se, mám strach se podívat kdo to je! Překvapeně koukám do prostřed místnosti…Suki….

‚‚Nedotýkej se mě!‘‘

Slzy mi tečou, jako před týdnem v koupelně. Nemůžu je zadržet, ale ani nechci, nemohu. Strach a bezmocnost nade mnou převzaly vládu!!‘

‚‚Neboj se, nechci ti ublížit…‘‘

Mluví jinak než předtím, má uklidňující hlas, který říká, jsi v bezpečí. Rozhlížím se po pokoji, nikdy jsem tu nebyl!!!

‚‚Jsi u mě doma. Přinesl jsem tě sem. Tvé matce jsem volal, že jsi semnou kvůli pracovním záležitostem, že mi s něčím pomáháš, aby si nedělala starosti.‘‘

‚‚Jako dlouho….‘‘

‚‚Spal jsi dva dny…pěkně tě zřídili…..musel jsem ti dát léky na bolest…pořád ještě nejsi v pořádku tak si lehni do postele. Přinesu ti něco k pití.‘‘

Sám nevypadá o mnoho líp, jsou na něm vidět následky nespavosti a stresu. To kvůli mně? Proč by to dělal? Trhnu sebou bolestí, celou dobu jsem si to neuvědomoval a teď je to nesnesitelný. Myslím, že už to nevydržím…..kácím se k zemi…myslím, že zase každou chvíli omdlím….

‚‚Jsi v pořádku?!!‘‘

‚‚N..Nic mi není, jen se mi zamotala hlava!‘‘

Jde ke mně, k mému úžasu mě bere do náruče a nese do postele.

‚‚Nedělej si starosti, postarám se o tebe.‘‘

V tuhle chvíli, jsem nic jiného nepotřeboval slyšet. Přitisknu se k němu, nechci, aby to skončilo. Připadám si v bezpečí…pokládá mě do postele…pak mi to dochází….vrací se s pitím…

 

‚‚Kde je tvá matka?‘‘

‚‚Není tady, už s ní dlouho nežiju. Víš, nemohl jsem to v tom baráku vydržet. Proto jsem byl z počátku překvapený z tvého pokoje Můžeš tu zůstat, jak chceš dlouho, myslím, že to pro tebe bude lepší, než, aby tvoje matka viděla v jakým si stavu.‘‘

‚‚Proč jsi to pro mě udělal?‘‘

Ani nevím, proč se na to vlastně ptám. Ta otázka ze mě vyšla naprosto nečekaně!

‚‚Víš, za prvý tě mám rád od první chvíle, kdy jsem tě uviděl, a za druhý, cítím se špatně kvůli tomu co jsem ti udělal….

‚‚Takže jsi mě celou dobu sledoval?‘‘

‚‚Ne, byl jsem jen ve správnou dobu na správném místě. Byla to čistě náhoda, že pracuju kousek od toho místa, kde tě….no to je jedno, hlavně, že jsi v pořádku…

 

‚‚Ty, ty jsi jim něco udělal?‘‘

‚‚Máš o ně snad strach?!!‘‘

‚‚N..Ne ptám se jen….byli v převaze…‘‘

‚‚No, víš, možná na to nevypadám, ale ovládám kendo. Nedělej si starosti, dal jsem jim malou lekci a nechal je jít…. Na napí se!‘‘

‚‚Děkuju‘‘

Piju pomalu, jsem docela domlácený. Všude na sobě mám modřiny a někde dokonce pomalu se hojící tržné rány. Rty mám nateklé, takže to docela bolí, když piju.

‚‚Um…můžu se na něco zeptat?‘‘

‚‚Jasně ptej se na cokoli chceš!‘‘

‚‚Ty jsi byl celou dobu u mě?‘‘

‚‚Proč si to myslíš?‘‘

‚‚No, já jenom, že vypadáš, že jsi toho moc nenaspal!‘‘

‚‚Hmm…to vážně vypadám tak hrozně (usměje se, poprvé od chvíle co jsem se probudil)…no opravdu jsem toho moc nenaspal, dělal jsem si o tebe velké starosti.‘‘

Připadám si šťastný...ale...

‚‚Děkuju ti, myslím, že jsem už v pořádku, takže bych měl odejít….nechci ti působit další problémy ani tvé přítelkyni!‘‘

‚‚Nemusíš se bát, žiju sám a mně to nevadí, vlastně jsem většinu roku v tomhle bytě sám, takže je to příjemná změna.‘‘

Začínám se červenat….ne..nesmím na sobě nechat nic znát…

‚‚A ještě něco, cítím se odpovědný za to, co jsem ti provedl u tebe doma, chci, abys věděl, že to nikdy už neudělám, takže se mě nemusíš bát…‘‘

‚‚Proč nemáš přítelkyni?(vlastně ani nevím, proč mě to zajímá)‘‘

‚‚No asi jsem ještě nepotkal tu pravou‘‘

Začíná se nahlas smát, a já si fakt připadám trapně, byla to ta nejblbější výmluva, která mě v tu chvíli napadla. A myslím, že mi nevěřil, jako já teď nevěřím jemu. Usměju se.

‚‚Nejspíš ještě ne.‘‘

‚‚No myslím, že odpověď už znáš…nikdy s žádnou chodit nebudu a ani nechci………… Promiň, ale mám ještě nějakou práci, takže jestli budeš cokoli potřebovat, zavolej a já přijdu….budu ve vedlejší místnosti…‘‘

Víš, nechtěl jsem si to přiznat, ale když se na tebe teď dívám, na tvůj usměv, myslím, ne já to vím, jsem stejný jako ty…myslím, že jsem se opravdu…..

Poslední komentáře
04.08.2009 08:09:41: je to važně važně super maš užasne povidki a to sem jich četla hodně
03.08.2009 21:12:20: ... ... to má znamenat zamiloval??No nechám se překvapit a pádi dálesmiley${1}
 
Doufám, že se vám má stránka líbila a v budoucnu se sem ještě podíváte. Hokage banner 2 Animefest.cz Festovní FanFikce - Animefest 2009 Soutěž v tvorbě Renai hry - Animefest 2009 Cosplay soutěž - Animefest 2009 Soutěž v tvorbě AMV - Animefest 2009 Ikona severu Black Box Subs | BBS "Biši-fansubs