♥ Love ♥

Strach z Pravdy

Kapitola 1

Strach     z Pravdy

    Kapitola 1

Už je to tu zase…sotva se někam pohnu, mám hordu holek za sebou. Jsem ve škole velmi oblíbený a podle dívek, které za mnou pořád ‚‚ dolézají ‘‘ i pohledný, ale ani jedna mě z neznámých důvodů nepřitahuje. Čím to asi může být, poslední dobou o tom hodně přemýšlím. Kluci ze třídy mě nechápají, neustále mi opakují ‚‚ co by jsme za takovou pozornost dali ‘‘ a to mě ještě více utvrzuje v domnění, že semnou není něco v pořádku.

Chodil jsem s dívkou, ne jednou, dokonce jsem ne s jednou spal, ale i přesto se stále cítím divně. Rodiče mi říkají, že musím počkat, až budu připraven, ale proč mám ten utápějící pocit, že mi to nepomůže? Co na mě vlastně holky vidí, učím se dobře, patřím, dalo by se říct mezi šprty, nemají mě spíše nenávidět a ponižovat než se ke mně hlásit? Je to proto, že vynikám ve sportu (mám dobrou postavu, to je sice pravda) nebo snad pro můj vzhled (definují mě jako přitažlivého krátkovlasého blonďáka s modrými oči), nejsem si jistý, čím by to mohlo být. Spoustu, opravdu spoustu krásných holek jsem potkal, ale ani jedna ve mně neprobudila ten pocit, pocit, že miluju. Jsem divný nebo snad nemocný?

Otevírám dveře….

 

‚‚Jsi doma, Kyuske?‘‘

 

‚‚Ano mami. Právě jsem dorazil. Děje se něco?‘‘

 

‚‚Dnes jsem k nám na večeři pozvala paní Kirisu s jejím synem.‘‘

‚‚Mám s vámi povečeřet? (často takhle večeřím, otec je velice zaměstnaný a já rád matce pomáhám, takže mi to už nepřijde nijak zvláštní)‘‘

 

‚‚Ano, byla bych velmi ráda za tvou přítomnost.‘‘

 

‚‚V kolik přijdou?‘‘

 

‚‚Pozvala jsem je na sedmou hodinu a ještě něco Kyuske?‘‘

 

‚‚Ano, co potřebuješ? (zní mi to jako prosba, zřejmě to bude velmi důležitá schůzka)‘‘

 

‚‚Musím si vyřešit s paní Kirisu nějaké pracovní povinnosti, mohl by ses do té doby postarat o jejího syna? Jste přibližně ve stejném věku, takže si snad budete mít o čem povídat. Uděláš to pro mě, prosím?‘‘

 

‚‚Ano, (ta schůzka bude zřejmě velice důležitá, aby taky ne, přece jenom paní Kirisu je matčinou nadřízenou, takže jí musí ve všem vyjít vstříc)‘‘, udělám to rád.

 

‚‚To mi spadl kámen ze srdce, děkuji za tvou ochotu.‘‘

 

‚‚To je v pořádku, stejně nemám co dělat.‘‘

 

 

Když o tom teď tak přemýšlím, vlastně jsem nikdy nikoho ve svém pokoji neměl. Náš dům je sice obrovský, na můj vkus, až moc, spolužáci tomu vždy říkali ‚‚panství‘‘, ve skutečnosti opravdu nebyli od pravdy daleko, téměř vůbec. Jsem bohatý, je snad to důvod, proč jsem tak žádaný? Ne,(razantně tuto myšlenku odmítám)většina neví, jak je na tom mé konto. Vcházím do pokoje, tak jako každý den, hodím tašku ke skříni vedle dveří. Natáhnu se na postel a jen se rozhlížím po pokoji. Odjakživa jsem neměl moc rád peníze, takže jsem si podle toho zařídil i pokoj. Dvě skříně s oblečením, postel s bledě modrým polštářem (je to můj oblíbený, dostal jsem ho od tetičky jako malý) a psací stůl se dvěma židlemi. Mám rád svůj pokoj, i když jsem ustavičně napomínán, že se to k mému postavení nehodí, ale je to přece můj pokoj ne?!! Vlastně, když o tom přemýšlím, tak je to jediná místnost v domě, která vypadá tak nějak…skromně, ano to je to správné slovo. Zajímá mě, jaký ten kluk bude, budeme si mít vůbec co říct, mám takový divný pocit, že to bude zase nějaký rozmazlený spratek….

 

‚‚Kyuske, Kyuske slyšíš mě?‘‘

 

‚‚Slyším matčin hlas, umžouraným pohybem otevírám oči, mlhavě pozoruju matku stojící nade mnou. ‘‘

 

‚‚Kyuske, je už půl sedmé, oblíkni se prosím!‘‘

 

(A sakra, usnul jsem), hned stávám …

Jak jsem kruci mohl usnout? No, to je teď už jedno, musím se jít rychle oblíct.

 

No konečně, mám to na poslední chvíli (navlíknout sako dá teda pěkně zabrat).

Už je za pět minut sedm. Slyším zvonek a hlasy v hale zřejmě už jsou tady.

Scházím po schodišti do haly…

 

‚‚Dobrý den, paní Kirisu….‘‘

 

‚‚Ahoj, Kyuske, doufám, že se máš dobře?‘‘

 

‚‚Samozřejmě, měla jste dobrou cestu?‘‘

 

‚‚Ano, měla, děkuji. Tohle je můj syn Suki.‘‘

 

‚‚Těší mě, jsem Kyuske.‘‘

 

‚‚Otočí se na mně a pohrdavě (aspoň mi to tak připadá)mi podává ruku. Ahoj jsem Suki.‘‘

 

Jak se na něj dívám, vůbec mi nepřipadá jako rozmazlený spratek, naproti tomu je vysoký, pohledný s černými, nakrátko ostříhanými vlasy. Můj první dojem je, že je ‚‚divnej‘‘. U večeře toho taky moc nenamluvil, správně řečeno nemluvil vůbec. Tichou atmosféru přerušila, až moje matka.

 

‚‚Kyuske mohl bys vzít Sukiho do svého pokoje, máme tady ještě nějakou práci?‘‘

 

‚‚ Jistě, pojď za mnou!‘‘

 

 

Jdeme po schodech nahoru, pokoj mám totiž až v prvním poschodí. Vejdeme do pokoje, Suki se náhle zastaví a nevěřícně se dívá na můj pokoj. Připadám si v tuhle chvíli docela trapně.

 

‚‚Promiň, ale nemám moc rád přeplácaný místnosti. Jestli je v tom nějaký problém, můžeme jít i do jiného pokoje?‘‘

 

‚‚Ne to je v pořádku, jen jsem trochu překvapený. Nečekal jsem, že někdo jako ty bude mít takovýhle pokoj.‘‘

 

‚‚Chceš něco k pití? (Samozřejmě jsem už plnoletý a podle toho co mi matka vyprávěla je Suki o tři roky starší, což znamená, že je mu 23 let.)‘‘

 

‚‚Hmm….Něco si dám.‘‘

 

Jdu k baru, otevírám ho….

 

Mám tu…najednou slyším, jak se ke mně pomalu blíží, začíná mi neskutečným způsobem bušit srdce, co se to sakra děje? Proč začínám být nejistý? Žádná holka na mě nikdy takhle nepůsobila, tak proč teď.….? Co se to k čertu děje?

Pokládá svou hlavu na moje pravé rameno a chytá mě kolem pasu….

 

‚‚Máš přítelkyni?‘‘

 

Překvapeně se na něho podívám…

‚‚N…Ne, nemám….

 

‚‚Proč?‘‘

 

Proč se mě sakra ptá na takovýhle otázky, nenapadá mě žádná normální odpověď…..

‚‚N…Nevím, asi jsem ještě nepotkal tu pravou…

 

‚‚Aha…. a co kdybych ti ukázal jiný důvod….?

Popojde kousek a zamyká dveře.

 

Začínám z něho mít strach, pomalu se ke mně přibližuje, couvám kousek po kousku, co to….padám, ležím na posteli. Šoupám se ke zdi, hlavně co nejdál od něho. Nechci to, bojím se ho, tak proč se nemohu ani pohnout?  Sklání se nade mnou a šeptá mi slova, slova, ze kterých je mi špatně.

 

‚‚Bude se ti to líbit, uvidíš!‘‘

 

Jeho rty, cítím, jak s nimi projíždí celé mé tělo. Měl bych být zhnusen, ale místo toho mi to připadá úžasné….začínám se sám sobě hnusit…proč se mi to líbí, jsem snad na ….

 

‚‚Nemusíš se bát, taky jsem se poprvé bál, neublížím ti.‘‘

 

Jeho rty, přisáté k těm mým, postupují stále níž a níž….přes krk, hruď…a…a….

 

Nech mě být!!!

 

Vyhrknu se slzami v očích a odrážím ho od sebe…

Nevěřícně se na mě dívá, po chvíli promluví…

 

‚‚Omlouvám se, asi jsem to přehnal.‘‘

 

Zvedám se z postele, odemykám a utíkám, utíkám jako o život, hlavně co nejdál od něj.

Jsem v koupelně, dívám se na sebe do zrcadla, nemohu tomu uvěřit. Místo, abych se cítil dotčený se mi to líbilo, vnitru jsem chtěl, aby pokračoval….jak se to mohlo stát…jsem to opravdu já? Ještě před hodinou jsem byl normální student vysoké školy a teď? Co se to vlastně stalo? Slzy mi tečou proudem a já zase slyším ty kroky, jeho kroky.

 

‚‚Omlouvám se‚už to nikdy neudělám…je mi to opravdu líto…‘‘

 

Nemůžu se donutit mu říct jen jediné slovo, on…on nenávidím ho!!!

 

‚‚Prosím odejdi!!!‘‘

 

‚‚Běž!!!‘‘

 

‚‚Už tě nikdy v životě nechci vidět!!!‘‘

 

‚‚Chápu, ještě jednou se ti omlouvám, nevím, co to do mě vjelo…‘‘

 

Dívám se do zrcadla, nenávidím ho? Ne. Nenávidím sebe!! Jak jsem mohl něco takového vůbec dovolit!!!

Slyším, jak odcházejí…dveře se zavírají….

 

‚‚Kyuske, běž si lehnout, zítra je škola.‘‘

 

 

 

Poslední komentáře
04.08.2009 08:04:52: člověče musim uznat že pišeš važně husty povidki
03.08.2009 20:53:15: Páni super povídka už pádim na další díleček:-D
 
Doufám, že se vám má stránka líbila a v budoucnu se sem ještě podíváte. Hokage banner 2 Animefest.cz Festovní FanFikce - Animefest 2009 Soutěž v tvorbě Renai hry - Animefest 2009 Cosplay soutěž - Animefest 2009 Soutěž v tvorbě AMV - Animefest 2009 Ikona severu Black Box Subs | BBS "Biši-fansubs